U hypermetropie se rovnoběžné paprsky vstupující do oka protínají za sítnicí, vzniká neostrý obraz. Rovněž hypermetropie může mít podobně jako myopie dvě příčiny: u hypermetropie lomivé je optický systém slabší (zmenšená lomivost rohovky, popřípadě oploštění rohovky, zmenšení lomivosti či chybění čočky = afakie).
Dioptrická hypermetropie osová – předozadní délka bulbu je kratší. Dalekozraké oko může svou refrakční vadu do určité míry kompenzovat akomodací (zaostřováním na blízko), která zvyšuje optickou mohutnost oka. Dalekozraké oko musí tedy při pohledu do dálky akomodací zvýšit lomivost čočky, při pohledu do blízka musí akomodační usílí být o to větší. Při nižších stupních hypermetropie u dětí a mladších jedinců nepůsobí obtíže. S přibývajícím věkem klesá akomodační šíře, a proto u hypermetropů středního věku a starších nastává akomodační astenopie.
Latentní hypermetropií nazýváme tu část hypermetropie, která je kompenzována trvalou akomodací. Zbývající část, kterou můžeme stanovit při objektivním či subjektivním vyšetření refrakce je hypermetropie manifestní, její podíl se s přibývajícím věkem zvětšuje. Totální hypermetropii stanovíme po vyřazení ciliárního svalu z činnosti, způsobíme cykloplegii a tím zcela zabraníme akomodaci.
Hypermetropie je vadou stálou, vrozenou a nikdy se nezhoršuje. Pacient, který viděl dobře bez brýlí nebo se slabými spojnými skly a má nyní astenopické obtíže, pro které mu byla předepsána silnější korekce, si „nezhoršil zrak“, ale jen se zúžila jeho akomodační šíře, která kompenzovala částečně jeho hypermetropii.
hypermetropie (dalekozrakost) korekce "plusovou" čočkou